V Ostravě, jak známo, nemáme mnoho restaurací, kterým by Michelin mohl přidělit svou hvězdičku. Pražané, vy se moc nesmějte, protože na tom nejste o moc lépe. Ale když jsem tak o víkendu mířil do Vídně, napadlo mě podívat se ve vlaku na internet, jak jsou na tom se zážitkovou gastronomií naši jižní sousedé.
Před rokem a půl jsem psal o tom, že hned jakmile se vypořádám se svou nadváhou, vrhnu se na kouření. Dokonce jsem si kvůli tomu zaregistroval doménu www.nekurak.bloguje.cz
Přemýšlel jsem, proč není více lidí jako já. A proč tedy na cestách nenarážím na více spolupoutníků (nebo alespoň na jednoho). Většinou se na mne dívají jako na sobeckého blázna: ty se jen tak zvedneš a odjedeš někam do Vídně? A co peníze, děti, žena, rodiče, rodina, vlast?!?
Pročítal jsem si Deník tlustého muže. Na rozdíl od mého blogu se jedná o literární dílo. Hubený blog je koncipován jako nástroj. Myslel jsem si, že mi pomůže najít ztracený život, životní styl, který jsem dříve žil, a který má ve srovnání s tím dnešním řadu výhod. Při zavazování tkaniček u bot si například nemusíte připadat jako japonská lovkyně perel.
Nalijme si čistého vína. Anebo, protože dnes ještě budu řídit, čisté kávy. Tedy čisté – s mlékem a trochou cukru. "Zhubnout je nemožné, tak se na to podívejme!" stálo do dnešního dne v záhlaví mého blogu. Jaký signál jsem asi vysílal svému mozku?
Po tolika letech marných pokusů a slepých uliček, připadám si, jako kdyby se mi podařilo objevit perpetum mobile. Našel jsem recept, který funguje, ale není to žádná sranda, natož procházka růžovým sadem.
Ve hře je dvacetiletá sladová whisky. Vsadil jsem se se svým šéfem, že přestane kouřit, zatímco já shodím dalších deset kilogramů. Prvního ledna bych tedy měl mít pod devadesát, což byl tuším můj původní cíl pro listopadové narozeniny. Jak snadno člověk zapomíná, pokud jde o nepříjemné závazky.
Regulérně jsem přestal hubnout. Regulérně jsem přestal. Regulérně jsem. Regulérně.
Pokud se rozhodnete hubnout, můžete si být jisti, že se vaše tělo jen tak nedá. Chcete ho připravit o kilogramy tuku, které si pracně nastřádalo na horší časy. Je to tak trochu schizofrenní válka.
Někdy je třeba prožít celoroční dovolenou ve čtyřech dnech. Samozřejmě, že jsem měl volno i jindy, byl jsem dva dny se ženou v Římě a tři dny s rodinou v Jižních Čechách. Ale původnímu významu slova "dovolená" se nejvíce blíží bezstarostná jízda, na kterou jsem se vydal se svým anglickým přítelem Ernestem.
Vlastně nemám žádné nové zprávy. Hodně jsem pracoval, sjel jsem na koloběžce Vaňkův kopec, v jednu chvíli jsem i letěl vzduchem, dopadl přilbou na zem a přebarvil si zelené kraťasy nazeleno, dnes jsem hrál fotbal a dal tři góly aneb signály pozitivních změn jsou slyšet čím dál častěji.
V lednu jsem si podal
inzerát, díky němuž jsem doufal objevit kavárnu, v níž nejenže hostům servírují dobrou kávu, ale taky se k nim chovají mile a hezky. Na inzerát mi odpověděli tři lidé. První (muž) mě označil za trapného lháře a druhé dvě (ženy) mě pozvaly na tři konkrétní místa.
Někdy ke konci minulého týdne začaly všechny moje váhy ukazovat, že jsem proběhl hranicí 103 kilogramů. Nyní vážím o něco méně dokonce i nasnídaný a v kalhotech. Proč je pro mne sto trojka magické číslo? Když jsem se před několika lety poprvé vážně rozhodl zhubnout, vážil jsem přesně tolik. Připadal jsem si neskutečně tlustý, hnusný a nemotorný. To nezní příliš optimisticky, že? Vlastně jsem znova na začátku!
Myslel jsem, že odolám, ale nakonec síla reklamy zdolala i mne. Největší investice v Česku, tisíce pracovních míst hned za rohem Ostravy. Nedávno jsem se byl dokonce podívat uvnitř – vypadá to skutečně jako moderně zařízená chemická laboratoř, žádná česká továrna. A teď už mám Hyundai i já – osobní váhu Hyundai OVET 101S!
Už jste někdy krmili pavouka? Vím, že jsou to podivní tvorové, kteří mají osm nohou, a vzbuzují v nás spíše odpor, než touhu pozvat je na oběd. Ale díky tomu, že hubnu, ocitám se stále častěji na balkóně s cigaretou, což je příležitost seznámit se blíže s některými jeho obyvateli.
Když jsem hubnoval v minulých letech... Hubnovával? Hubnuval? Tak vidím, že český jazyk nemá slovesný tvar pro vyjádření opakovaných snah o zhubnutí v minulosti. Bez problémů mohu říci: "když jsem chodíval nebo dělával", ale hubnout – jakoby se dalo jen jednou.
V Římě nebylo horko, nebylo tam ani vedro. Čeština zatím nemá výraz, který by dokázal popsat nesnesitelné letní římské klima. Navrhuji "hodro"! Městská výheň vysloveně nepřeje obžerství, proto se mi vcelku v pohodě podařilo dodržet naplánovaný režim. Zhřešil jsem maximálně v kaloriích přijatých prostřednictvím tekutin a zmrzliny. Ale Svaté město a Itálie jsou určitě zajímavějšími tématy do diskuse než moje hubnutí. Zde je desatero posřehů:
